V sobotu 20. dubna se konala v Praze 6 v tělocvičnách Pod Juliskou 4, velice zajímavá akce nazvaná BUDŌ MATSURI. Jednalo se o slavnosti japonských bojových umění (již 6. ročník) a návštěvníci mohli nejen shlédnout poutavé ukázky mnoha rozličných stylů, ale mohli (pokud chtěli) také absolvovat i workshopy jednotlivých bojových umění. Za realizací celé akce stojí tým Budō kenkyūkai (spadající pod Česko-japonskou společnost) v čele s Pavlem Slavíkem. Tyto slavnosti by asi nevznikly bez podpory Ústavu tělesné výchovy a sportu ČVUT (www.utvs.cvut.cz) a společnosti HAYASHI (www.hayashi.cz). Dalšími subjekty, které se podílely na realizace této akce, byly například restaurace MIYABI a Dobrá čajovna Praha.
Iaidō je druh japonského šermu a tento termín se překládá jako „cesta meče“ nebo „cesta tasení“. Samotná disciplína ale spíše odkazuje na schopnost rychle reagovat a řešit situaci – být myslí přítomen. Má své počátky v starodávném bojovém umění kenjutsu. Ladné umění tasení meče iaidō (seitei iai + škole Musō shinden ryū) předvedl vedoucí pražského oddílu Shinbukan Praha pan Pavel Balvín (5. dan) se svojí studentkou Lenkou.
O zahájení se postaral velvyslanec Japonska z Velvyslanectví Japonska v ČR, jeho excelence pan Nagaoka.
Naginata je tradiční japonská zbraň se sečnou čepelí, kterou lze přirovnat k evropské kůse. Umění boje s naginatou se nazývá naginatajutsu a nebo naginata-dō. Dnešní boj s naginatou je většinou modernizovaná forma gendai budō nazývaná atarashii naginata (dosl. nová naginata) ve kterém se také soutěží. Naginata-dō předvedli členové oddílu Naginata gorenkai, který je jediným v ČR věnující se tomuto bojovému umění.
Karate-dō je japonské bojové umění, které má své kořeny na Okinawě. Překlad termínu karate jsou „prázdné ruce“ a odkazuje primárně na techniky neozbrojeného boje. RBKA – Shubukan ČR asociace byla vytvořena v roce 1988 a od prvopočátku vyučuje okinawské formy karate. Jejím mateřským dōjō je Shubukan Uema dōjō na Okinawě. Ukázku předvedl Jan Gyuris nositel 7. danu společně se svými studenty.
Kobudō je bojové umění se zbraněmi, které se vyvinulo na Okinawě a dalších ostrovech Ryū-kyū a bylo cvičeno jako součást karate. Protože byl vydán zákaz vlastnění zbraní, Okinawané byli nuceni používat různé nástroje a předměty jako zbraně. Slovo kobudō se skládá ze tří znaků: ko – „starý, starodávný“, bu – „bojový“ a dō – „umění, cesta“. Umění kobudō předvedli studenti České federace okinavského karate a kobudō (www.shuri-te.cz) pod vedením pana Jana Kopeckého (5. dan).
Tenshin shōden katori shintō ryū patří mezi nejstarší japonské školy kobujutsu (tradičních bojových umění). V roce 1960 dostala škola jako první v historii pro bojová umění označení „Nedotknutelné kulturní dědictví prefektury Chiba“. Školu založil v druhé polovině 15. století (1447-1480) Iizasa Chōisai Ienao. V současné době jsou dva hlavní učitelé: Sugino Yukihirō a Ōtake Risuke. Tento styl předvedl se svými studenty pan Jiří Kučera (3. dan), který má tréninkové lekce ve svém olomouckém dōjō na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého (www.czech-katori.cz).
Hiko ryū taijutsu je jedno z mladých bojových uměních. Vyvinulo se ze stylu školy Fuji ryū, kterou založil Fujito Koga v r. 1952 a své kořeny má ve škole Daitō ryū velmistra Sōkaku Takedy. V r. 1991 velmistr Koga předal pozici velmistra panu Kōshirō Tanakovi, který tento styl dále rozvíjel. Umění školy Hiko ryū taijutsu nám předvede se svými studenty pan Filip Rubínek (3. dan), který je oficiální zástupcem tohoto stylu pro ČR (www.sebeobranapraha.eu).
Ninjutsu je starým bojovým uměním, které ve feudálním Japonsku ovládala určitá skupina lidí známých jako ninjové. Skupina lidí žijících především v oblastech Iga a Kōga. Jejich původním úkolem byla práce s informacemi a špionáž. Později si ninjové osvojili bojové dovednosti a vytvořila se tak tradice bojových umění. Toto umění na letošních slavnostech předvedli studenti pražského oddílu Bujinkan Dōjō Prague (www.bujinkanprague.com) a to v čele s dai-shihanem Pavlem Slavíkem.
Kyūdō znamená v japonštině „cesta luku“ a vyvinulo se, stejně jako ostatní bojová umění, z původního bojového umění kyūjutsu přibližně v období Meiji. Po druhé světové válce bylo zakázáno mimo jiné proto, že je velice silně spjato s původním japonským náboženstvím – shintōismem. Obnovené kyūdō vzniklo kombinací dvou tradičních škol (Ogasawara a Heki). Japonskou lukostřelbu na Slavnostech představili studenti z pražského oddílu (kyudocz.cz) v čele s panem Michalem Phamem (3. dan).
Jōdō, přesněji Shintō musō ryū, někdy také jōjutsu, je považováno za nejstarší japonskou školu použití hole jō neboli tsue v boji. Na ukázce se podíleli sensei Yves Galley ze Švýcarska (menkyo kaiden) a Patrik Orth (gomokuroku). Součástí ukázky byl průřez osnovami školy – techniky jō různých úrovní, kenjutsu, tanjōjutsu, kusarigamajutsu i juttejutsu.
Kashima no tachi je jednou ze škol tradičního kenjutsu, japonského šermu. Původ škol z Kashimy sahá do dávnověku. Podle legendy Kuninatsu no Mahito (7. stol.) vyvinul bojové umění známé jako Kashima no tachi (meč z Kashimy) s technikami přesahujícími fyzický boj a vytvořenými v duchu absolutní nestrannosti a morální spravedlnosti. Tomuto stylu se věnují studenti pražského oddílu Aikidō kenkyūkai Praha (www.aikido-kenkyukai-praha.cz), kteří opět budou i na našich slavnostech.
Kendō („Cesta meče“) je tradiční umění boje s mečem, které má původ u legendárních samurajů. Meč byl duší samuraje a jeho ovládnutí bylo jednak praktickou dovedností k přežití ale i ctností a celoživotní snahou o zlepšení sebe sama. Nejen jako bojovníka, ale také jako člověka. A právě „touha po zdokonalení“ zní v názvu oddílu Katsubō kenrikai (www.kacubo.cz), jehož studenti toto umění předvedli v rámci 6. Budō matsuri (Slavností bojových umění).
Aikidō patří mezi ty mladší japonská bojová umění, neboť bylo vytvořeno až v roce 1925 Moriheiem Ueshibou (1883 -1969). Toto tradiční umění nám předvedou členové oddílu Aikidō kenkyūkai Praha (www.aikido-kenkyukai-praha.cz) v čele s Miroslavem Kodymem (6.dan), který byl jedním z autorů myšlenky propojení jednotlivých budō právě prostřednictvím podobné akce Budō matsuri a společně s Vladimírem Hotovcem (jedním z učitelů kendō a iaidō) a Pavlem Benešem (jedním z učitelů karate-dō) organizovali první čtyři Slavnosti bojových umění (1991 – 1995).
Jūdō by se dalo přeložit jako „jemná cesta“ a je to styl japonského bojového umění. Celý název Kōdōkan jūdō, vzniklo z několika starých škol jūjutsu, které vyučovaly sebeobranu neozbrojeného člověka v tehdejším pojetí. Kōdōkan jūdō založil profesor Jigorō Kanō v roce 1882. Ukázku jūdō na slavnostech měla na starosti Tereza Šubčíková, držitelka 1. danu v tomto umění. Tereza cvičí jūdō od svých 10 let a to především v Sokole Vršovice.
Battōjutsu („umění tasení meče“) je starý termín pro iaijutsu. Obecně se battōjutsu praktikuje jako součást klasického ryū a je úzce integrováno s tradicí kenjutsu. Cvičí se se skutečnou čepelí (shinkenem), často samostatně bez partnera. Trénink je zaměřen na bojovou efektivitu, jako je vzdálenost, načasování a přesnost. Součástí tréninku bývá sekání tameshigiri. V rámci doprovodného programu (mimo hlavní program) předvedli techniky battōjutsu studenti školy Nakagawa ryū battōjutsu (www.nakagawaryu.com)
Umění japonské kaligrafie má mnoho společného s tradičními bojovými uměními. Během letošních slavností měli návštěvníci možnost vyzkoušet si toto umění pod vedením české lektorky Petry Vitáskové (7. dan).
Na tradiční japonskou bambusovou flétnu shakuhachi (www.shakuhachi.cz) zahrál pan Vlastislav Matoušek.
Na akci se také prezentovala se svým výstavním stánkem a s originály japonských mečů společnost pro studium japonského meče – Nihontō Kenkyūkai (nihonto.japan.cz), která je odbornou sekcí Česko-Japonské společnosti.
Kyōgen (v překladu „bláznivá“ nebo „umně vyšperkovaná slova“) reprezentuje komickou divadelní formu, která se vyvinula, stejně jako divadlo nō, z původně čínských her sarugaku. Rozkvětu dosáhl tento žánr v polovině 14. století a v nepřerušené tradici je provozován do dnešních dnů. Soubor vznikl z podnětu českého dramatika, režiséra a mima Huberta Krejčího, japanisty Ondřeje Hýbla a předního představitele kjótské tradiční školy Ōkura mistra Shigeyamy Shimeho (mimo jiné ředitele Herecké asociace her nō a kyōgen, laureáta cen „Za kulturní přínos prefektuře Kyōto“ a „Za podíl na uchování tradiční kultury města Kyōto“). Návštěvníci mohli shlédnou hru Kuchimane (Papouškování).
Text: Martin Hradecký
Foto: M. Hradecký a Stricking Pictures
