Během horkých letních dní (15.-17. 8.) proběhl v Českých Budějovicích třídenní seminář pod vedením senseie Harady Kazuhiro 原田一廣 (hanshi, 8. dan iaidō). Jako pomocní učitelé byli přizváni paní Sylvia Ordynsky (kyoshi, 7. dan iaidō) a senseiův bratr pan Harada Shigehiro (kyoshi, 7. dan iaidō). Tato událost organizovaná Kokki dōjō je již 5. návštěvou senseie v ČR za účelem výuky iaidō a je otevřena pro cvičící všech úrovní.
V následujících řádcích se pokusím popsat náplň a náladu na tomto skvělém semináři.
Jedním ze specifik seminářů s panem Haradou je i zapojení do harmonogramu delších besed či přednášek, kdy sensei vysvětluje některé principy, zajímavosti či záludnosti ze světa iaidō.
Pátek
Sensei zahájil seminář cca dvouhodinovou besedou, ve které s námi prošel několik zajímavých témat. V tomto roce začal svůj výklad tématem „Co je potřeba zvládnout/zdokonalit na daný stupeň v iaidō“. Zahajující otázka, zda všichni víme, co se po nás vlastně na posledních zkouškách chtělo, byla spíše reflektována jako námět k zamyšlení, ale sensei brzy vysvětlil, jak on vnímá požadavky na jednotlivé stupně dan. Dovolím si výklad zjednodušeně parafrázovat:
1. – 3. dan – základy (kihon), čímž sensei chápe správné provedení základních technik (nukitsuke, kiriotoshi, chiburi, nōtō). V těchto úrovních není nutné používat (příliš) síly a rychlosti.
4. – 5. dan – oživit techniku pomocí použití Ki ken tai no ichi 気剣体一, metsuke 目付, kime 決め, kihaku 気迫, riai 理合, časování…
6. – 7. dan – ukázat v technice „úmysl/význam“, „rozhodnutí“ a „důvod“.
8. dan – být dobrým vzorem pro ostatní.
Sensei se k danému téma během víkendu ještě několikrát v krátkosti vrátil (konkrétně moji skupinu žádal, abychom se vyvarovali chyb (návyků/zlozvyků) osvojených během dosavadního studia iaidō. Dalším tématem byla nová kniha, kterou (spolu)napsala paní Ordynsky, ve které se zaměřila na některé aspekty iaidō.
Po besedě proběhlo rozdělení do tří skupin dle technických stupňů. Nejpočetnější skupina byla věnována stupňům do 2. danu včetně, následovala skupina 3. dan a pak skupina 4. až 6. dan. Aby byl seminář zajímavý a pestrý, tak se učitelé během víkendu u jednotlivých skupin vystřídali.
U naší skupiny začal výuku sensei Harada Kazuhiro, který nám kladl na srdce správné použití tandenu a pověstného KICKu (více ve článku z roku 2017) v první a druhé kata. Ve třetí technice jsme se zaměřili především na správné časování ukenagashi, tak aby bylo opravdu funkční.
Následně jsem opět společně prošli další techniky a do naší skupiny byla přidělena jako vyučující paní Ordynsky s tím, že se máme pokusit od ní naučit Ki ken tai no ichi.
Paní Ordynsky se s námi vrátila k 1.- 3. kata a postupně jsme pokračovali až do ropponme. Část semináře s paní Ordynsky byla zaměřena především na praktické procvičování technik s tím, že sensei procházela mezi námi a opravovala nám konkrétní chyby a nedostatky. Občas svolala všechny do středu a nějaký očividně více obvyklý problém jsme rozebrali do hloubky.
Měli jsme díky tomu poměrně rychlé tempo cvičení, což bylo náročné při 27 °C, které byly v tělocvičně stabilně. Když jsme v 16:00 ukončili společné cvičení, tak byl již každý z naší skupiny unaven.
Sobota
V sobotu naše skupina pokračovala s paní Ordynsky a zopakovali jsme v obdobném režimu kata včerejšího úsilí. Po společném úvodu a opakování předchozích technik jsme pokročili dále – s tím se pojila i změna učitele u naší skupiny. Tentokrát se nám věnoval pan Harada Shigehiro.
Jeho výuka byla koncipována jinak. Po ukázce konkrétní techniky, kdy nám vysvětlil, v čem u ní spočívá zakopaný pes, jsme se snažili procvičovat daný prvek. Pan Harada Shigehiro je opravdu skvělý učitel, což dokázal i tím, že i přes jazykový blok nám bylo většinou zcela jasné, co nám ukazuje nebo vysvětluje. Velmi dobře dokázal cvičením vyjádřit rozdíl, který nastane, pokud se (ne)použije některá drobnost správně, nebo není vhodně použito časování či ki ken tai no ichi…
Pan Shigehiro s námi opět prošel všechny dosavadně procvičené kata a ke každé nám něco řekl nebo předvedl. Čas byl vyrovnán na zhruba 50 % cvičení a 50 % výklad a ukázky.
Za sebe mohu říct, že se mi pojetí iaidō pana Harady Shigehiro moc líbilo. Energické, silné a plné iaidō s důrazem na funkčnost. Krásné, ale tou krásou, když je něco čisté, bez příkras a zbytečností.
V sobotu večer proběhla Sayonara party, která je koncipována jako neformální setkání kolegů z dōjō a je zde samozřejmě i čas na rozhovor se senseiem a to nejen o iaidō.
Neděle
V neděli naše skupinka pokračovala s panem Haradou Shigehiro a dokončili jsme 12 kata seitei.
Zhruba po poledni se k nám jako vyučující vrátil sensei Harada Kazuhiro a my se opět věnovali spíše vnitřním stránkám iaidō (a jejich praktické aplikaci). Sensei se později rozhodl o zařazení tří technik koryū Musō shinden ryū: Gyakutō, Seichūtō a Korantō.
Sensei zdůrazňoval, že koryū Musō shinden ryū (ač jde o jednu školu) má mnoho podob (větví), ale že nejlepší z nich je pro každého z nás ta, kterou nás učí náš učitel – tenhle přístup považuji za opravdu moudrý. Jeho osobní pojetí bylo moc pěkné, a tak jsme si mohli vyzkoušet i trochu jiný způsob, než na které jsme zvyklí v linii Shinbukan.
Mezi větší rozdíly oproti naší linii patří například, že sensei při Gyakutō bodá todome téměř svisle anebo v Korantō vychází levou nohou, čímž se zkrátí vzdálenost od soupeře.
Pro mě (a jistě nejen pro mě) byla velkým dárkem ukázka pro naši skupinu, kdy sensei zacvičil první techniku. Zacvičil ji… no asi by se hodilo říci dokonale, ale to není přesné. Když nad tím přemýšlím, tak ten pocit, který ve mě vzbudila, byl spíš plnost nebo vyplněnost. Pro sebe s tím pracuji jako s dokonale vyplněným prostorem daleko přesahující samotný dosah techniky. Sensei jako by naplnil celé své okolí tou jedinou technikou a svým seme nebo osobností?
Takové chvíle, ač poměrně vzácné, jsou pro mě důležité, protože ukazují, jak daleko lze v iaidō zajít.
Seminář skončil a my všichni si domů odvážíme mnoho postřehů a nových podnětů ke studiu.
Chci moc poděkovat Kokki dōjō za organizaci této skvělé akce a Vláďovi H. za překládání občas dost složitých tezí během celého semináře. Těším se na další setkání!
Pár drobností, postřehů a „citátů“
Na závěr bych přidal pár drobností, které mě zaujaly a myslím, že je dobré si je zapamatovat. Budou bohužel trochu vytržené z kontextu, ale pro ty z nás, kteří na semináři byli to snad bude zajímaví připomenutí:
V iaidō jsou důležité ty věci, které nejsou vidět.
Myšleny „drobnosti“, například správný úchop, nastavení mysli, práce s tanden…
Technika je stále stejná (u technických stupňů), ale mění se srdce/duch.
Provedení techniky se mění mezi stupni v závislosti na tom, jak se k technice přistupuje. Se změnou přístupu se automaticky změní i provedení techniky.
Pokud cvičení bolí, tak je to špatně a je třeba cvičit jinak.
Myšleno v případě bolesti kloubů, nebo přetrvávajících zdravotních obtíží. NEPLATÍ to pro dočasnou bolest svalovou při konkrétní zatížení.
Pokud jste na pochybách, jak něco má být, pak je většinou správná odpověď: „přirozeně“.
Přirozeně ale neznamená snadno!
Pokud budeme správně hodnotit zápasy (dbát a klást důraz na opravdu důležité body), pak se stane i iaido „správnější“.
Sensei se několikrát vracel k tématu, co je při iaidō důležité. Kladl na srdce, abychom se tomu věnovali a následně to dokázali ocenit při tai-kai. Nakonec to více rozvinul při otázce „Jak se hodnotí závody při iaidō, když body chakuganten jsou jasně dané, ale každý učitel má nějaký vlastní přístup“.
Názvy technik/kata jsou důležité, jelikož definují, co je na dané technice to důležité.
Pokud se například kata jmenuje Morote tsuki, pak bychom měli věnovat obzvláštní důraz/píli na techniku obouručního bodu – Morote tsuki 🙂.
Napsal: Tomáš Suk
Originální text umístěn na webu: https://shinbukan.cz/
