Daitō ryū 大東流 je vystavěno na šesti základních prvcích. Tyto prvky jsou nesmírně hluboké a komplexní a zvládnutí byť jen jediného z nich vyžaduje mnoho času a úsilí. Schopnost studenta správně a plně provádět techniky Daitō ryū se rozvine pouze skrze neustálou a intenzivní snahou zahrnout všech šest principů za všech okolností (mít je stále na paměti).
Rei 礼 (správné formy chování)
Termín „rei“ bývá překládán různě – jako etiketa, způsoby, zdvořilost, slušnost, respekt či korektnost. Obecně jej však lze chápat jako pravidla správného formálního chování jedince. Historicky v Japonsku tato pravidla sloužila k usnadnění společenských a mezilidských vztahů a k předcházení sporů. Daitō ryū uchovává tradiční formy korektního chování ne proto, že by měly přímý vliv na provádění technik, ale proto, že nesou a předávají duchovní nastavení tradičního válečníka, které prostupuje tradicí Daitō ryū dodnes.
Metsuke 目付 (práce s pohledem)
Metsuke označuje využití očí. V Daitō ryū existují v zásadě dva typy tréninku metsuke – první se jmenuje mokushin 黙心 (doslova „oko mysli“), druhý ganriki 眼力 (doslova „síla oka“). Mokushin znamená vidět „okem mysli“ a často slouží k vymezení a útoku na oponenta. Ganriki je naopak ostrý, pronikavý pohled, který odhaluje soupeřovy úmysly a může být použit k získání převahy a ke kontrole.
Ma-ai 間合い (vzdálenost)
Ma-ai označuje fyzickou vzdálenost nebo prostor mezi dvěma body či osobami. Ma-ai je často nejdůležitějším faktorem určujícím výsledek střetu. Stává se například, že bojovník si myslí, že získal výhodné ma-ai, které se však nečekaně ukáže být výhodnější pro protivníka. Daitō ryū, jako především systém boje beze zbraně, zdůrazňuje studium blízkého ma-ai charakteristického pro úderové a úchopové techniky, i když v některých situacích vstupují do hry i jiné, další vzdálenosti.
Kokyū 呼吸 (dýchání)
Termín kokyū odkazuje na „dech“ či „dýchání“. Fyzickou sílu a pohyb vytváříme snadněji při výdechu nebo někdy při krátkém zadržení dechu – oba stavy odpovídají aspektu yang. Opačným stavem je nádech, reprezentující yin. Proto se techniky obvykle provádějí při výdechu, často na jeden výdech od začátku do konce. Stejně tak je ideální načasovat útok na okamžik, kdy soupeř právě vydechl a začíná znovu nadechovat. Využíváme totiž otevření v jeho obraně, kterou nabízí yinový stav – mnohé protiútoky a obrany jsou načasovány na okamžik, kdy soupeř vstupuje nebo je donucen vstoupit do yinové fáze.
Kuzushi 崩し (vyvedení z rovnováhy)
Základní poučka japonské bojové teorie odedávna tvoří přístup, ve kterém je třeba útočit tam, kde je protivník vyveden z rovnováhy. V názvu Daitō ryū aikijūjutsu 大東流合気柔術 stojí termín aiki 合気 před slovem jūjutsu 柔術, a není přeháněním říci, že aiki se týká především (ačkoli ne výhradně) principu kuzushi, tedy narušení rovnováhy protivníka. Velká část ústního předání a vnitřního učení Daitó ryū se zabývá jemnými aspekty kuzushi.
Zanshin 残心 (setrvávající vědomí a plné úsilí)
Znaky pro zanshin lze vyložit jako „zůstat“ (zan-) a „mysl“ (-shin). Obvykle se tento termín chápe jako duševní stav, kdy nadále soustředíte svou pozornost na protivníka i okolní prostředí. Existuje však i jiné možné vysvětlení: znaky mohou také odkazovat na frázi „kokoro o nokosazu 心を残さず“ (dosl: „Nezanechat nic z ducha za sebou“). To znamená dávat sebe sama naprosto zcela, bez zbytku, nic si nenechávat v záloze. V praxi Daitō ryū to znamená provádět každou techniku s absolutním nasazením.
Protože Daitō ryū je ve své podstatě technikou boje zblízka, která využívá zejména úchopy, většina úderů atemi 当て身 rukama a nohama se provádí jako podpora/doprovod v technikách hodů a škrcení. Dva z nejběžnějších úderů se provádějí pomocí nakadaka ipponken 中高一本鑓 (sevřená pěst s prostředníčkem ohnutým a vysunutým dopředu jako hrot) a pomocí shutō 手刀 (malíkovou hranou ruky). Kdykoli je to možné, mají být údery prováděny pravou rukou, aby se zachovala tradice Daitō ryū, podle které se v pravé ruce drží zbraň jako nůž nebo krátký meč.
Autor: Katsuyuki Kondō
Zdroj: koryu.com
Katsuyuki Kondō 近藤勝之
Katsuyuki Kondō se narodil v Tokiu v roce 1945. Trénink v Daitō ryū aikijūjutsu 大東流合気柔術 zahájil pod vedením jednoho z předních žáků Takedy Sōkakua 武田惣角 (1859–1943) a v roce 1961 obdržel první instrukce od Takedy Tokimuneho 武田時宗 (1916–1993). Později se stal žákem Yoshidy Kōtarōa 吉田幸太郎 (1883–1966), který působil jako zástupný instruktor pod Takedou Sōkakuem.
V roce 1964 založil na Chiba Institute of Technology aikidō klub, jehož poradcem se stal Yoshida Kōtarō. V červenci 1966 se Kondō stal přímým žákem Takedy Tokimuneho a od té doby začal pravidelně cestovat na Hokkaidō, aby se učil přímo od představitele školy Daitō ryū. Kondō také opakovaně zval Tokimuneho do Tokia, aby zde vyučoval. S Takedou Tokimunem trénoval Katsuyuki Kondō přibližně dvaatřicet let.
