Dne 3. 9. 2022 proběhl uzavřený seminář kenjutsu v prostorách ZŠ Podbělohorská. Seminář vedl mistr Matsuba Ichiro 松葉一路, který je držitel menkyo kaiden stylu Jiki shinkage ryū (dále JSKR), 6. danu v aikidō a 5. danu v kendō. Kromě toho jde o skvělého mečíře úrovně mukansa (nad hodnocením v rámci mečířských soutěží). Více o jeho osobě naleznete na webu Nihontō Kenkyūkai.
Seminář byl rozdělen na tři části. Před začátkem cvičení sensei předvedl krátkou rozcvičku zahrnující především uvolnění zápěstí (zřejmě inspirovanou aikidō) a posílení nohou, zad a oblasti trupu. Sensei zdůrazňoval potřebu naučit se ovládat tyto svalové partie.
V první části sensei vysvětlil rozdíly v pojetí kenjutsu JSKR oproti technikám v dnešním kendō, iaidō nebo v rámci praktikování tameshigiri při battōjutsu. Vysvětloval, že pojem velké techniky (Ō-waza) je v rámci moderního budō patrně nepřesně přenesen ze starých stylů, kde se techniky prováděli ve zbrojích a museli být velké a velmi silné (spíš než rychlé). V období Edo docházelo k soubojům bez zbroje, a tak se techniky změnily a zaměřily se na vysokou rychlost. Provedení nápřahu v rámci senseiova seku je velmi úsporný a rychlý pohyb. Meč nedosahuje vysoké pozice v oblasti nad hlavou, jako je obvyklé v rámci iaidō, a sek je prováděn více pomocí pohybu těla.
Hlavní procvičovanou technikou byl základní sek vycházející z „kesagiri“. Prakticky jde o rychlý sek pod úhlem cca kesagiri, který je směřován na různá místa na těle (zahrnující zápěstí, boky a vše odkryté a vhodné). Tato technika byla procvičována z obou stran.
V rámci JSKR je výchozí pozice těla a boků shomen. To umožňuje provádět významné a rychlé okuri ashi (váha cca 80 % na přední noze), při kterém se provádí sek zpravidla na Issoku Ittō (sek se provádí v rámci jednoho okuri ashi). Ma-ai je zde nastavena o něco delší, než bývá zvykem (mezi meči v pozici chūdan je mezera cca na pěst). Sensei zdůrazňoval, že kratší vzdálenost je z hlediska JSKR špatná a de facto se v ní nedá provádět technika (došlo by rychlému bodu, nebo k ai uchi). Samotná technika nápřahu je značně odlišná oproti iaidō. Meč se, pokud možno, neposune dozadu z pozice před tělem, ale jen se „vyklonit“ do boku. To způsobí, že tsuka prakticky zůstává neustále před tělem a pravá ruka bez významného dodání síly vede meč ve směru. Energie seku je získána z pohybu těla a práce zápěstí (paže jako takové jsou uvolněné).
Právě schopnost vytvořit dostatečnou energii pro sek po krátké dráze se ukázala jako hlavní oříšek. Pro většinu účastníků bylo náročné provést správné, dostatečně dlouhé a silné okuri ashi, které je klíčové pro provádění této technik.
Zajímavé je, že v rámci JSKR se provádí techniky seků i s obráceným úchopem meče (levá ruka vpředu na tsuka, pravá vzadu). Prakticky dochází k změně úchopu mezi jednotlivými seky (podle vhodnosti). Výměna rukou není jen edukativní pomůcka pro zlepšení koordinace, ale také umožňuje o něco prodloužit sek vedený z dané strany (o několik cm). Také proto je v rámci JSKR postoj shomen, kdy ani jedno z ramen není postaveno blíže k soupeři a není mu tak nabízeno. Zároveň to samozřejmě tvoří poměrně silnou výhodu a moment překvapení proti jednostranně orientovanému šermíři. Samotná technika výměny rukou pak probíhá obdobně jako v boji s naginatou či holí. Nejdůležitější roli zde plní práce prostředníčků, které prakticky kontrolují pohyb tsuky.
Dále si účastníci vyzkoušeli techniku inspirovanou haya suburi a další základy.
Ve druhé části bylo připraveno tameshigiri pro procvičování dané primární techniky. Sensei se rozhodl, že bude přímo dohlížet na každého sekajícího a následně mu podá individuální radu, ohledně toho, na čem by měl pracovat pro zlepšení techniky. Vzhledem k různé technické úrovni cvičících bylo možné slyšet rady určené začátečníkům i zkušenějším budōka, kteří již s tameshigiri mají své zkušenosti. Většina cvičících měla největší problém s efektivním překonáním dlouhé vzdálenosti (delší, než na kterou jsou zvyklý). Mnoho lidí díky tomu nemělo na konci techniky dostatečnou energii pro zdárný sek. Také se objevovaly různé zlozvyky související s nedostatečným použitím těžiště (hara). U provádění senseie bylo zajímavé pozorovat, že často techniku nekončí zastavením, ale volným přechodem za přeseknutou makiwaru. To prakticky znamená, že energii směřující dopředu nebrzdí, ale nechal ji volně pokračovat. Nicméně stejně tak prováděl i rychlé řetězení seků zprava a zleva.
Pro hlubší pochopení techniky bohužel nebyl z mého pohledu čas, a tak jsem se zaměřil spíše na poslouchání jednotlivých rad a doporučení. Zejména šlo o vysvětlení pohybu spodní části těla při okuri ashi a nutnosti použití hara při seku. Další obvyklá rada byla ohledně uvolnění pravé ruky (použití bez síly).
Někteří pokročilejší účastníci si dále zkusili i techniku výměny rukou při secích nebo techniku gyaku kesa v pohybově krátké formě.
V poslední části nám sensei předvedl vybraná kata z JSKR. Kromě jejich ukázky se zaměřil na vysvětlení jejich významu a příběhu dané kata.
Předváděná kata byla krátká a popisovala jednoduché situace. Některé byly v principu techniky iaijutsu, jiné byly prováděny již s taseným mečem. Sensei předvedl následující techniky:
- Shanagi – technika obsahující nukitsuke a plynulé kiriotoshi, prováděna na obě strany
- Takiwake – ukenagashi a plynulé kesagiri
- Yoriutsushi – kontrola nepřítelova meče a následný bod nebo sek na zápěstí
- Ikazuchi (雷) – ústup a rychlý sek z tasení kiriage přes zápěstí, následné kesagiri.
Cvičením kata dle senseiových slov cvičíme naši představivost a schopnost chápat techniku a tělo
Sensei velmi zdůrazňoval, že je důležitá snaha o sebezdokonalování. Abychom byli vždy dnes lepší než včera a zítra lepší než dnes. Také vysvětlil, že pro dosáhnutí vysoké úrovně je potřeba praktikování/ opakování a získat nejen fyzickou znalost techniky, ale zažít si jí v hlavě a v srdci.
Velmi mě zaujala senseiova varianta techniky nukitsuke, při které sek neukončuje zastavením, ale přetočením meče a ruky. Tím se výrazně sníží fyzická zátěž této techniky na loket a rameno. Tento negativní vliv je častým zdrojem zdravotních problémů u lidí cvičících iaidō.
Celkově, i přes drobnější organizační problémy, šlo o velmi poutavý seminář, při kterém bylo možné získat nový a obohacující pohled na techniky boje s mečem. Časování i pojetí JSKR je velmi odlišné od stylů iaidō / battōjutsu a je zde významně cítit nutnost provést techniku rychle. Jak řekl i sám sensei, i naseknutá / nedoseknutá makiwara by prakticky znamenala porážku / smrt nepřítele. Pomalé provedení techniky vytváří odkrytí, a to je ideální chvíle pro útok. Mám za to, že při svém běžném seku by sensei Matsuba stihl tak 3–4 seky… Mistrův styl kenjutsu je opravdu zajímavý a dotažený do skvělé úrovně. Navíc o jeho funkčnosti nemůže být pochyb (jak dokazuje i obliba JSKR v bouřlivých letech období Bakumatsu).
Jsem rád, že jsem se mohl účastnit semináře a získat další vhled do problematiky Nihontō.
Text: T. Suk
Foto: M. Hradecký
Komentáře