Shōji Nishio 西尾昭二 sensei se narodil v prefektuře Aomori v roce 1927. Vstoupil do honbu dōjō koncem roku 1955. Před aikidō se věnoval jūdō, karate, iaidō a jōdō. Dovednosti, které si osvojil během tréninku těchto bojových umění hladce včlenil do svého specifického aikidō.
Síla nutná pro aikidō jako budō.
Musíme především rozlišovat mezi podstatou síly v aikidō a podstatou síly v budō. Myslím si, že je nezbytné správně tlumočit význam „bu“ ve slově budō. Pohled do historie japonského budō ukáže, že se nevyvíjelo ideální cestou. V podstatě je budō prostředkem pro lidi orientující se na vytvoření středu svého života. Bohužel, to má snahu zabloudit k opačnému cíly, nízkému poražení či poškození ostatních. Toto potřebujeme vystihnout při provozování našeho budo.
K rozsahu aikidō jako budō, bude samozřejmě vyžadována jistě suma vnější povrchní síly. Bohužel, mnoho lidi ve světě dnešního aikido výhodně využívá faktu, že zde nejsou žádné utkání a dovolují si opomíjet budō stránku jejich tréninku. Když jsem poprvé začal s tréninkem aikidō, téměř každý v dōjō měl zázemí z jiného bojového umění, jako je jūdō, kendō či karate. Oni všichni hledali něco lepšího, něco na víc co museli dělat. Zakladatelův vliv byl tehdy velice silný, příliš silný. Zvyšoval hodnotu ovzduší budō vyrovnaně dál.
Lidé přicházející cvičit dnes, nemají nutně takové předchozí zkušenosti a to vytváří obrovský rozdíl mezi tehdejším a dnešním tréninkem. Dnes je mnoho učitelů, kteří říkají, že je zbytečné rovnoměrně se starat a sám cvičit další bojová umění. Ale to je velká chyba. Svět všech jednotlivých budō je určený k srovnání s ostatním budō. Skutečně nezáleží jak jste kvalifikovaný v aikidō, jestliže vaše aikido je jen něco více než tanec bez skutečné ceny.
Házení a blokování s cítěním atemi.
Aikidō je 40 procent házení a 60 procent blokování. Musíte mít spolehlivou znalost všech technik. Později, ve všech těchto technikách jsou atemi. Bohužel, protože mnoho dnešních instruktorů umí aikidō, jejich vysvětlení atemi směřuje především k slovnímu podání a tím něco postrádají. V aikidō, které jsem učil (a které učím), provádíme hody a blokování s rytmem a cítěním atemi.
Význam technik se zbraněmi.
Někteří dnešní instruktoři tvrdí, že trénink s mečem a tyčí je zcela zbytečný. Taková tvrzení jsou směšná. Nic nemůže být vzdálenější pravdě. Ō-sensei řekl: „Aikidō je vyjádření principů meče prostřednictvím těla.“ Proto chápání aikidō bez porozumění meči je zcela cizí. Zdá se mi, že ti co tvrdí, že v aikidō nejsou techniky se zbraněmi nerozuměli slovům zakladatele.
Meč byl symbolem japonského budō tisíc či více let. Ale tato historie byla krvavá. I když meč symbolizoval ideály válečníka, byl nepopiratelně také nástrojem smrti a destrukce. Proto jsme vyvinuli náhradní způsob myšlení. Uznáváme, že meč byl a je strašný nástroj zničení, přijímáme to. Aikidō se potýká s proměnou této zbraně v užitečný nástroj. „Bu“ v budō se vysvětluje významem ” zastavit halapartnu nepřítele “. V aikidō, jakkoli náš výklad je jako „halapartna je zastavena“, jinými slovy zastavit svou vlastní zbraň. Obyčejně je budō myšlenka na způsob zastavení nepřítele přicházejícího z našeho vnitřku, ale v aikidō mi upřednostňujeme výklad, že je to způsob jak změnit sebe uvnitř.
Zamysleme se nad otázkou „Co je budō?“, můžeme přijít s různými přiblíženími, cíly a způsoby, jenž mohou udat způsob jakým trénujeme. Dříve se říkalo, že budō byl trénink k překonání zdánlivě nemožných nepřízní osudu. V aikidō na to máme odlišný pohled: uznáváme nemožnost směřování proti přírodě a nepokoušíme se překonat nemožné silou.
Užití ostatního budō jako „výživy“.
Všechny styly budō neustále zápasí se svou vlastní módou zlepšit se. Odborníci budō si musí být nadále vědomi změn a musí rozumět přirozenosti těchto změn. Všechna tato umění jako karate, jūdō, kendō, všechny mají svůj dobrý body a ty by měli být užívány k živení našeho vlastního budō tréninku, mít je v úvahu a vytvářet spravedlivě větší úsilí. Ti, kteří berou tuto příznivou část dalších budō nikdy nepronáší podceňující komentáře jako „Jak mohou dělat budo takto?“. Jediní lidé, kteří odsuzují ostatní budō, jsou ti kteří ho necvičí; takoví lidé shledávají takové aktivity více obtížné (možná dokonce i trochu ohrožující), i když ostatní kolem nich zkoumají takové rozdílné cesty.
Ale myslím si, že je co se učit od každého stylu a každý, kdo tomu rozumí, může dělat velké pokroky. Mám zkušenosti s karate, jūdō a cítím, že způsob meče je ústřední. Takže techniky beze zbraně a hody odrážím ve svých pohybech s mečem a tyčí. Ō-sensei řekl: „Jestliže vaše ruce drží meč, pak aikidō je meč; jestliže vaše ruce drží tyč pak aikidō je tyč.“
To je to, co se snažím odrážet v mém nynějším tréninku. K porozumění podstatě meče a podstatě duše aikidō, trénujeme skutečně na hraně, kdy bezprostředně dochází ke kontaktu s protivníkem. Zastavujeme ho plně uvnitř, bez seknutím protivníka ani bez poskytnutím sebe k zasažení a raději používáme trénink jako čas a místo pro společné zrcadlení a pozorování. To je metoda a cíl našeho tréninku.
Převzít iniciativitu.
Říkám svým studentům, a zvláště těm mladším, pokuste se naučit tak hodně, kolik sami můžete. Pro mne je dost lehké jednoduše opravit jejich chyby, ale ty které jsou odstraněny svou vlastní iniciativitou a tvrdou prací, mají rozdílnou hodnotu než ty, o kterých byly poučeny, či jim bylo oněch řečeno. Průběh hledání a učení se je plný zkušeností, které se stanou elementem budoucího růstu. Jeden z významů vyjádření „rozprostřít ki“ , který slyšíme tak často v aikido, je vytvořit tu část hledané mysli, tu počáteční. Skutečný boj nastává v okamžiku kontaktu. cvičení s mečem a ostatními zbraněmi Vám pomůže porozumět tomu velice zřetelně.
Pokud se právě začínáte učit, musíte se otevřít základům budō, ale s určitým jistým stupněm, který potřebujete k vyvinutí iniciativity k najití odpovědí na sebe sama. pokud to znamená klepat na dveře škol karate a jūdō nebo co je k dispozici, potom to musí být; to jistě není nic špatného a ve skutečnosti zvolení sebe a takové cesty je skvělé. Lidé, kteří shledávají potřebným studovat tyto ostatní styly budō posilují význam zkušeností z první ruky, měli by to dělat všemi prostředky. Aikidō by nemělo být dovoleno stát se jenom tancem. Aikidō je zásadně budō a proto musí být cvičeno s podtextem chápání nezbytných kořenů budō. Při postrádání všech aspektů – kopů, hodů, práce s mečem, nebo s tím co máte – je skutečně aikidō necháno zchromlé a nekompletní jako budō. Ō-sensei také řekl, že aikido může být aplikováno v každé oblasti budō.
Tento překlad obsahuje části článku převzatého z Aikidō Journal č. 24 ročník 1996
překlad: Václav Teichman, 1998
Aikidō klub Praha
www.aikidoklubpraha.cz
aikidoklubpraha@seznam.cz
