Den 30.9.2024 je smutným dnem v historii jak pro ČFOKK, tak celou mezinárodní federaci, neboť nás opustil náš velmistr Chinen, který byl náš učitel, vzor a dobrý přítel. Udělal z nás učitele karate a kobudō, zasvětil nás do okinawské kultury, většině z nás změnil život, naučil nás úctě, respektu a pokoře.
Hanshi Kenyu Chinen se narodil v roce 1944 na ostrově Ie-jima, která patři k prefektuře Okinawa v Japonsku. S tréninkem Shōrin ryū karate a kobudō začal v roce 1959 pod vedením mistra Shoshina Chibany, od kterého získal 1. dan. Po jeho smrti pokračoval v tréninku u mistra Shugurō Nakazata a Katsui Miyahiri. Kobudō se učil přímo pod vedením legendárního mistra kobudō, Shinpa Matayoshi senseie.
Chinen Kenyu sensei přijel do Francie v roce 1976 a měl za cíl propagovat a rozvíjet Shōrin ryū karate a okinawské kobudō v Evropě a poté po celém světě. Díky svému intelektu, nadání a svým schopnostem předával bojové umění, jako dědictví po bývalých mistrech Okinawy ve Francii, v Evropě a poté celému světu. Naplňoval všem svým svěřencům cestu k dosažení lepšího života, dával jim cíle, které díky vybudované odvaze a houževnatosti dosáhli. Své první dōjō si otevřel v hlavním městě Francie, v Paříži. Svůj život pak tráví střídavě v Paříži a na Okinawě.
V roce 1980 Kenyu Chinen vytvořil školu Oshukai (Škola originálních technik). A v roce 1986 zorganizoval 1. výlet na Okinawa s malou skupinou francouzských studentů, která v průběhu let rostla. Od prvního roku se pravidelně konají semináře v Okinawě pod jeho vedením a v Thonon les Bains. Poté v roce 1993 vytvořil Světovou federaci Oshukai: „World O-Shu-kai Dento Okinawa Shōrin ryū karate-dō kobudō federation (WOF)“, kde se stal jejím prezidentem. Několik členských zemí těžilo z jeho výuky prostřednictvím pravidelných seminářů.
Kenyu Chinen sensei neúnavně šířil bojové umění Shōrin ryū karate a kobudō v Severní a Jižní Americe, Africe, Asií, Austrálií a Evropě. Jeho výukou prošlo několik tisíce nositelů černých pásků v Shōrin ryū karate a okinawské kobudō. Velmistr Chinen sám dosáhl stupně 10. dan.
V roce 2004 se hlavní dōjō WOF otevírá na Okinawě, ve městě Yomitan. V tom samém roce Chinen sensei spolu se Meitatsu Yagi senseiem a Yasuo Shimoji senseiem otevírají Mezinárodní studijní centrum okinawského tradičního karate a kobudō.
V roce 1986 Chinen sensei publikuje svou knihu „Kobudō d’Okinawa“, která se stává světovým bestsellerem. Stejně tak je nositelem čestného titulu Doctor honoris causa, který je udělován lidem, kteří prokázaly vynikající přínos v oblasti vědy, umění, kultury, filozofie, a v tomto případě bojových uměních. Disponoval také malířským talentem, některá jeho díla byla prezentována na několika výstavách v Naha a nebo v Paříži.
Na Chinen senseie nikdy nezapomeneme. Vzpomínejme na jeho skvělou techniku, znalosti historie bojových umění, laskavost ke svým studentům, které dobře znal a naslouchal jim. Vzpomínejme i na jeho technické a filozofické rady, trpělivost humor a odhodlání. Sensei Chinen byl velmi skromný, a to ne jen když se přistěhoval v roce 1976 do Paříže, ale celý život. Celý život stále zůstával věrný svým zásadám. Celý svůj život byl zasvětil tomu, aby nás zasvětil do starých mistrů tradičního okinawského karate a kobudō. Tento životní úkol dosáhl také díky své rodině: paní Mutsuko Chinen a jejím dětem, které ho podporovaly ve všech jeho aktivitách. Velmistr Chinen pro nás hlavně přítelem a velmi skvělým senseiem. Spolu se všemi studenty budeme věrně následovat cestu, na kterou sensei přivedl.
V České republice je učení Chinen senseie šířeno od roku 2006 a tím i oficiální zastoupení mezinárodní organizace WOF, kterou reprezentuje žák Chinen senseie Jan Kopecký (6.dan Shōrin ryū karate a 6. dan okinawské kobudō). Od roku 2012 Chinen sensei začal, na pozvání Jana Kopeckého, pravidelně navštěvoval a vedl mezinárodní stáže tradičního Shōrin ryū karate a okinawské kobudō v České republice. Sensei Jan Kopecký vzpomíná: „Bylo a je mi ctí šířit učení Chinen senseie jen v České republice, ale jiných zemích. Na setkání se Chinen senseiem jsem se vždy těšil, i když Sensei byl náročný a přísný, byla s ním i legrace, jak osobně, tak i když jsme spolu jen telefonovali, měli jsme stejný smysl pro humor. Chinen sensei mi byl v karate idolem. Nikdy bych se bez něj v karate a kobudō nedostal tak daleko.“
Něco z učení Chinen senseie:
O mistrech
Shōrin ryū pochází ze staré školy Shuri-te. Jsou tři směry Shōrin ryū: Matsubayashi ryū, pak takzvaný „malý Shōrin“ a náš styl linie mistrů Matsumura/Itosu/Chibana/Nakazato. Můj poslední mistr je Miyahira Katsuya sensei. Mistrem okinawského kobudō byl Matayoshi Shinko sensei. Mým mistrem byl jeho syn, Matayoshi Shinpo sensei. Jsou dvě hlavní linie kobudō: mistra Matayoshi Shinka, kde najdeme čínské techniky a mistra Shinkena Tairu. Rozdíly jsou nejen v počtu a složení kata a v arzenálu zbraní, ale hlavně v aplikaci technik. Styl Matayoshi je opravdovým bojovým uměním.
Přístup k životu
Můj přístup k životu vychází z principu tradičního bojového ducha karate. Je to boj se sebou samým. Vychází z „uke“ – z obrany. A proč je nejdříve obrana a ne útok? V mysli máme na prvním místě obranu. Nejde o samotné vítězství, jde o obranu sebe, o ochranu života a o bojový systém. Rozdíl ve sportu je v tom, že ve sportu je prvořadá výhra, získat medaili. Proto naše tradice není sport, ale kultura. Boj je se sebou samým. Využíváme přitom partnera, ale je to cesta hledání sebe sama. Hledání lidskosti a sbližování. Je v tom filosofie. Ve sportu se vždy musí vyhrát. Vyhrát nad někým jiným, a tak získat medaili. Handicapovaní pak nemají ve sportu šanci, nemůžou získat zlatou medaili. My přijímáme děti i handicapované lidi, kteří pak bojují sami se sebou. V tom je ten velký rozdíl. Kultura karate není vyhrát nad druhými. Každý, kdo na sobě pracuje, se posouvá dál v hledání sebe sama.
Stupně v bojových uměních
Důležité je, kdo stupeň nebo diplom udělil. Ve sportu je to třeba úřad, sportovní prezídium, které udělí titul nebo diplom v karate s razítkem, ale členové nemusí být odborníky v karate. V tradičním karate jsou to mistři, uznávaní odborníci, ale důležité je, jestli člověk, který stupeň obdržel, se díky tomuto mistrovi posunul ve svém životě, jestli to má na něj pozitivní vliv. Nejedná se pouze o nějaký papír, jde o komunikaci s mistrem. Hodnota takového stupně pak vyjadřuje hodnotu osobnosti člověka.
Výchova
Tradice je ve výchově lidí. Proč? Výchovou získávají správné načasování, rychlost, sílu a kime. V tom všem fyzickém je morální přístup – trpělivost, odvaha, úsilí, je v tom hodně. Je to boj, bojový duch. Důležité je vybudování si odvahy, která je tak důležitá pro pracovní, rodinný, ale i společenský život. Trvá to dlouho a výsledek není okamžitý, jak je tomu ve sportu, kde na dosáhnutí určité úrovně postačí třeba 4 roky. Tradiční výchova je v osobním přístupu a komunikaci s mistrem. Tradiční bojové umění vytváří osobnost člověka. A jestli je dobrý učitel, je dobrý i žák. Když se něco dělá dlouho, nedá se to změnit. Je to jako strom. Když mu utneme kořen, zahyne. Můžeme mu ale zkrátit větve a ty opět povyrostou, záleží na ročním období, a taky jak to provedeme. Je to stejné i s kulturou. Proto říkám nezapomínejte na kořeny a na původ, pak můžeme měnit větve – nalézat nová řešení.
Budeme dále zdokonalovat vše, co nás sensei naučil. Nikdy nezapomeneme na společně strávený čas, dřinu i legraci, a to kdekoliv ve světě: v Čechách, Francii, Polsku nebo přímo na Okinawě.
připravil: Mgr. Jan Kopecký
hlavní instruktor WOF CZE
web: www.shuri-te.cz
e-mail: sensei@shuri-te.cz
