(6.dan aikidō, 5.dan iaidō, 5.dan jōdō)
Předseda Kyjevské federace bojových umění (Yufukan Ukraine), člen Yufukan Japan a Aikikai Toyama a především mnohaletý budōka, mistr KUROKI Takashi, přijel do ČR, aby zde již poněkolikáté vedl seminář aikidó. Mistr se ovšem nevěnuje pouze aikidō, ale např. i jōdō a iaidō, pro které na Ukrajině působí jako technický poradce ve Federaci pro kendō, iaidō a jōdō. Nad šálkem čaje jsme se zeptali na věci týkající se jeho života spjatého s bojovým uměním…
- Dle stránek Kyjevské federace se budō věnujete od 19 let. Jak jste se k němu dostal?
Od nižší střední školy jsem se věnoval kendō, později, v rámci školní výuky, jūdō. Od 19 se učím aikidō.
- Učíte již jen v Evropě nebo se vracíte do Japonska?
V Japonsku neučím, ale mimo Ukrajinu vyučuji v Rusku, Kazachstánu, Arménii a Turecku.
- Uchovat tradice je v současném světě obtížné. Jak se to daří vám? Jste spíše konzervativní nebo se snažíte jít s dobou?
Skrze vyučování bojového umění učím tradici. Zda je tato tradice dobrá pro Evropu, nedokážu posoudit. Tím, jak se mění doba, se mění i tradice. Ale snažím se všem předávat čistou tradici bojových umění. Patří mezi to i zdánlivě obyčejné věci jako to, že člověk chodí včas, srovná si boty u vchodu a podobně. Pak jsou zásadní vertikální vztahy mezi učitelem a žákem, starším a mladším žákem. I to se snažím předat.
- Myslíte si, že je potřeba tradiční disciplíny dostatečně propagovat i mezi širší veřejností?
Ano. Je to velice důležité.
- Povězte nám, prosím, čím vás inspirovali vaši učitelé? Co na nich obdivujete? Co důležitého Vám předali?
To hlavní, co jsem se od všech svých učitelů naučil, je mít vztah k tradicím. Potom třeba snaha udržovat dobré vztahy. Je toho mnoho, neboť každý z mých učitelů byl unikátní ve svém způsobu myšlení, ale vztah ke tradici byl jim všem společný.
- Učíte všechny disciplíny, kterým se věnujete?
Učím aikidō, iaidō, jōdō. Naginata-dō, taichi, karate-dō a jūdō se věnuji jen pro vlastní rozvoj.
- Co vás na budó baví?
Především jsem rád, že poznávám žáky bojových umění z různých zemí, jež všechny spojuje budó a zároveň mohu poznávat kultury zemí, ve kterých učím. V každé zemi se vyučuje jinak, trochu po svém. Je zajímavé pozorovat tyto lokální rozdíly.
- Jak dlouho učíte v ČR?
Aikidō zde učím asi deset let.
- V čem se podle Vás liší způsob tréninku v Japonsku a v Evropě?
Rozdíl není v technice, ale ve struktuře učení. V Japonsku se nejdříve učí pravidla. V Evropě se učení zaměřuje nejprve na techniku, alespoň takové mám zkušenosti.
- V čem se podle Vás liší čeští žáci od zahraničních? Myslíte si, že mají nějaké specifické vlastnosti odrážející se v jejich budō?
Nic zvláště specifického jsem nezaznamenal.
- Přejal jste některé evropské hodnoty, které nejsou zcela v souladu s japonskými nebo jim dokonce odporují?
Nepociťuji, že bych se stal Evropanem. Nicméně jak zde vyučuji, zaujala mě jedna skutečnost. Všude v Japonsku je hodně organizací, hodně oddílů, ze kterých si člověk může vybírat. Zde je jich méně. Navíc si lidé věnující se budō, mimo tréninky sami čtou knihy a zjišťují si informace, takže mají o budō všeobecně širší přehled. Samozřejmě se tak člověk nevyhne i těm mylným informacím.
- Co si myslíte o lidech, kteří bojovému umění zasvětí veškerý život (myšleno všechny stránky)? Patříte mezi ně?
Bojové umění je samozřejmě jen jeden z aspektů života, nicméně jak žiji v zahraničí, občas pociťuji, že v budō se skrývá jakási spirituální podstata Japonska. Způsob myšlení Japonců a Evropanů je odlišný, takže já jako Japonec to asi vnímám trochu jinak.
Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů.
Komentáře